Work-life balance označuje rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Jde o stav, kdy člověk zvládá nároky zaměstnání, aniž by tím nepřiměřeně trpěl jeho osobní život, zdraví nebo vztahy. Pro zaměstnavatele je work-life balance důležitým faktorem spokojenosti a dlouhodobé udržitelnosti výkonu zaměstnanců.
Unavený a přetížený zaměstnanec nepodává dlouhodobě dobrý výkon. Krátkodobě může člověk pracovat přesčasy a tlačit na maximum, ale pokud se to stane normou, výsledkem je pokles kvality práce, chyby, zdravotní problémy a nakonec vyhoření nebo odchod. Firma tak paradoxně tratí na tom, že od lidí vyžaduje příliš mnoho.
Konkurence o talenty se odehrává i na poli work-life balance. Kandidáti – zejména mladší generace – při výběru zaměstnání zvažují nejen plat, ale i to, jak práce ovlivní jejich osobní život. Firmy, které jsou známé přetěžováním zaměstnanců, mají problém přitáhnout kvalitní lidi.
Work-life balance souvisí i s produktivitou. Výzkumy ukazují, že práce nad určitý počet hodin týdně přináší klesající výnosy – člověk je v práci déle, ale udělá méně. Odpočinutý zaměstnanec pracující rozumný počet hodin může být produktivnější než přepracovaný kolega.
Flexibilita pracovní doby je jedním z nejúčinnějších nástrojů. Možnost přizpůsobit si začátek a konec pracovní doby, práce z domova, zkrácený úvazek – to vše pomáhá lidem skloubit pracovní a osobní povinnosti. Ne každá pozice umožňuje plnou flexibilitu, ale i částečná pomáhá.
Jasná očekávání ohledně dostupnosti zabraňují tomu, aby práce prosakovala do osobního času. Definujte, kdy se očekává, že budou lidé k dispozici, a kdy ne. E-maily večer a o víkendu by měly být výjimkou, ne pravidlem. Pokud vedení pravidelně píše v noci, vysílá signál, že se to očekává od všech.
Pracovní zátěž musí být realistická. Když má člověk systematicky více práce, než zvládne v normální pracovní době, něco je špatně – buď je podhodnocený tým, špatně nastavené procesy, nebo nerealistická očekávání. Řešením není vyžadovat přesčasy, ale najít příčinu a odstranit ji.
Dovolená a volno by měly být skutečně dovolenou. Kultura, kde se očekává, že člověk bude i na dovolené kontrolovat e-maily a řešit pracovní záležitosti, maří účel odpočinku. Podporujte lidi v tom, aby dovolenou skutečně využili k regeneraci.
Vzor vedení má velký vliv. Když majitel nebo manažer pracuje dvanáct hodin denně, nikdy nebere dovolenou a je pořád na telefonu, vysílá signál, že se to očekává od všech. Naopak vedoucí, který dbá na vlastní rovnováhu a respektuje ji u ostatních, vytváří prostor, kde je v pořádku mít i osobní život.
Individuální přístup respektuje, že rovnováha znamená pro každého něco jiného. Někdo preferuje striktní oddělení práce a osobního života, jiný oceňuje flexibilitu a prolínání. Rodič malých dětí má jiné potřeby než single člověk. Poskytněte lidem nástroje a prostor, ať si najdou svou rovnováhu.
Varovné signály zahrnují chronické přesčasy, nevyčerpanou dovolenou, viditelnou únavu, pokles výkonu nebo nárůst chyb. Pokud tyto příznaky pozorujete u více lidí současně, problém je pravděpodobně systémový, ne individuální.
Některá období vyžadují větší nasazení – spuštění produktu, sezónní špička, krizová situace. To je v pořádku, pokud jde o výjimky, ne normu. Důležité je po náročném období lidem dopřát prostor na regeneraci a neočekávat, že intenzita zůstane nastálo.
Problematické je zaměňovat work-life balance za nedostatek ambicí. Člověk může být vysoce výkonný a ambiciózní, a přesto dbát na rovnováhu. Tyto dvě věci nejsou v rozporu – naopak, udržitelný vysoký výkon vyžaduje pravidelnou regeneraci.
Work-life balance není měkký benefit, ale strategická záležitost. Firmy, které systematicky přetěžují lidi, platí vysokou fluktuací, nemocností a poklesem výkonu. Investice do rovnováhy se vrací v podobě stabilního týmu, nižších nákladů na nábor a dlouhodobě udržitelné produktivity. Zdraví a spokojení zaměstnanci jsou produktivnější a loajálnější.
« Zpátky na Slovník pojmůObjevili jste v článku nepřesnosti, nebo byste ho naopak chtěli doplnit? Napište mi!