Acqui-hire je typ akvizice, při které kupující firma primárně neusiluje o produkt, technologii nebo zákaznickou bázi cílové společnosti, ale o její tým. Jde o strategický nákup lidí – obvykle vývojářů, designérů nebo jiných specializovaných odborníků – zabalený do formální akvizice firmy. Název vznikl spojením anglických slov „acquisition” (akvizice) a „hire” (najmout).
Nábor špičkových talentů v konkurenčních oborech jako technologie, umělá inteligence nebo biotechnologie je extrémně obtížný a časově náročný. Nejlepší lidé často ani aktivně nehledají práci a standardní recruitingové postupy na ně nezabírají. Navíc mají tendenci pracovat pohromadě – kvalitní inženýr přitahuje další kvalitní inženýry. Rozložený tým, který už spolu úspěšně funguje, má hodnotu přesahující součet jednotlivců.
Acqui-hire tento problém řeší tím, že kupující získá celý sehraný tým najednou. Místo dvou let budování týmu po jednotlivcích může mít padesátičlenný vývojový tým k dispozici za několik měsíců. Prodávající strana – typicky startup, kterému docházejí peníze nebo jehož produkt neuspěl – získá exit, který umožní zakladatelům a zaměstnancům důstojný přechod místo bolestivého krachu.
Pro startupové ekosystémy jsou acqui-hiry důležitou součástí koloběhu. Neúspěšný startup neznamená nutně neúspěšné lidi – často jde o schopné týmy, které narazily na špatný timing, nedostatek kapitálu nebo chybný produkt. Acqui-hire jim dává druhou šanci a udržuje talenty v produktivním nasazení.
Proces obvykle začíná tím, že velká technologická firma nebo dobře financovaný startup identifikuje zajímavý tým. Může jít o přímý zájem o konkrétní lidi, nebo o systematické vyhledávání startupů v obtížích. Někdy akvizici iniciuje sama prodávající strana, která hledá „záchranné lano” pro své zaměstnance.
Při vyjednávání se řeší několik klíčových bodů. Prvním je cena, která se odvíjí primárně od hodnoty týmu – kolik by stálo najmout stejné lidi jednotlivě, jaká je jejich specializace, jak jsou na trhu vzácní. Produkt nebo technologie firmy mohou mít nulovou hodnotu, nebo naopak přidat něco navíc. Druhým bodem jsou retenční balíčky – aby klíčoví lidé zůstali, dostávají obvykle bonusy vázané na setrvání po určitou dobu, typicky jeden až dva roky.
Důležitou součástí je due diligence zaměřená na lidi. Kupující chce vědět, kdo je skutečně klíčový, kteří lidé mají tendenci odejít, jaká je týmová dynamika. Rozhovory s jednotlivými členy týmu jsou běžnou praxí. Někdy se ukáže, že zájem je jen o část týmu – v takovém případě se vyjednává o částečné akvizici nebo jiném uspořádání.
Integrace po akvizici je kritická a často podceňovaná fáze. Startup má obvykle jinou kulturu než velká korporace – více flexibility, méně procesů, větší autonomie. Pokud kupující okamžitě začne aplikovat své standardní postupy, riskuje odchod právě těch lidí, kvůli kterým firmu kupoval. Úspěšné acqui-hiry typicky zachovávají určitou míru autonomie pro integrovaný tým, alespoň v přechodném období.
Z právního hlediska jde o standardní akvizici s některými specifiky. Smlouvy s klíčovými zaměstnanci a jejich retenční balíčky jsou součástí transakce. Řeší se také intelektuální vlastnictví – i když produkt není hlavním důvodem akvizice, patenty nebo kód mohou mít hodnotu nebo mohou představovat riziko, pokud by zůstaly nevypořádané.
Největším rizikem je odchod klíčových lidí po skončení retenčního období – nebo ještě dříve, pokud jsou ochotni vzdát se bonusu. Pokud integrace proběhne špatně, firma zaplatila vysokou cenu za dočasné zaměstnance. Ochrana proti tomu spočívá v promyšlené integraci a ve vytvoření prostředí, kde lidé chtějí zůstat i po uplynutí smluvních závazků.
Kulturní střet je častou příčinou problémů. Podnikatelsky smýšlející lidé ze startupu se těžko přizpůsobují korporátní byrokracii. Pokud kupující není připraven nabídnout jim dostatečnou autonomii a zajímavé projekty, je nespokojenost nevyhnutelná.
Acqui-hire nedává smysl, pokud jde skutečně primárně o produkt nebo zákazníky. V takovém případě je přirozenou strategií standardní akvizice s důrazem na technologii nebo obchodní synergii. Zaměňování těchto dvou typů transakcí vede k nesprávnému ocenění a nesprávným očekáváním.
Pro malé firmy je acqui-hire zřídka realistická opce. Vyžaduje kapitál na akvizici i následné retenční balíčky a schopnost nabídnout zajímavé prostředí pro integrovaný tým. Je to nástroj primárně pro větší hráče s hlubokými kapsami a ambicemi rychlého škálování.
Acqui-hire je v podstatě zkratka – drahá, ale rychlá cesta k získání sehraného týmu specializovaných odborníků. Má smysl v situacích, kdy je čas kritickým faktorem, kdy jsou potřební lidé extrémně vzácní, nebo kdy hodnota spolupracujícího týmu výrazně převyšuje součet jednotlivců. Pro většinu firem zůstává tradiční nábor efektivnější cestou, ale v určitých kontextech může být acqui-hire strategicky správným rozhodnutím.
« Zpátky na Slovník pojmůObjevili jste v článku nepřesnosti, nebo byste ho naopak chtěli doplnit? Napište mi!