Feature creep označuje nekontrolované rozšiřování funkcí produktu nebo projektu nad rámec původního záměru. Začíná nevinně – přidáním jedné užitečné funkce – a končí přebujelým produktem, který je složitý na vývoj, údržbu i používání. Tento jev je jedním z nejčastějších důvodů, proč se projekty zpožďují, prodražují nebo úplně selhávají.
Fenomén feature creep má kořeny v dobře míněných úmyslech. Tým chce vytvořit co nejlepší produkt, zákazníci posílají požadavky, konkurence přidává nové funkce a vedení má vize. Každý jednotlivý požadavek na novou funkci se zdá být rozumný a přidává hodnotu. Problém je v kumulaci – když se těchto „malých” požadavků nashromáždí desítky, produkt se stává nezvladatelným.
Feature creep je zákeřný tím, že ho lze těžko identifikovat v reálném čase. Neexistuje jasný moment, kdy někdo řekne „teď jsme překročili hranici”. Každé rozhodnutí o přidání funkce vypadá izolovaně jako správné. Až zpětně, když se projekt zpozdí o měsíce nebo když uživatelé stěžují na složitost, se ukáže, co se stalo.
Pro podnikatele je důležité pochopit, že feature creep není jen technický problém vývojářů. Je to strategický problém celé firmy. Každá přidaná funkce znamená čas na vývoj, testování, dokumentaci, školení podpory a dlouhodobou údržbu. Tyto náklady se málokdy promítají do původního rozhodnutí „přidejme ještě tuhle jednu věc”.
První obranou je jasně definovaný scope projektu nebo produktu na začátku. To neznamená rigidní specifikaci, která se nikdy nezmění, ale základní vymezení toho, co produkt má a nemá řešit. Když přijde požadavek na novou funkci, první otázka by měla znít: spadá to do našeho původního záměru, nebo to posouvá produkt jinam?
Praktickým nástrojem je product backlog s jasnou prioritizací. Všechny požadavky na nové funkce se zapisují, ale neznamená to, že se automaticky realizují. Každý požadavek by měl projít hodnocením podle jasných kritérií – jaký problém řeší, kolika uživatelům pomůže, jak náročný je na implementaci a údržbu, zda zapadá do produktové vize. Teprve po tomto vyhodnocení se rozhoduje o realizaci.
Důležitá je role člověka, který umí říkat ne. V produktových týmech to bývá product manager nebo product owner. Jeho úkolem není blokovat inovace, ale chránit produkt před rozmělněním. Dobrý product manager dokáže vysvětlit, proč konkrétní funkce teď nedává smysl, aniž by demotivoval tým nebo ignoroval potřeby zákazníků.
Pomáhá také princip MVP (Minimum Viable Product) aplikovaný průběžně, nejen na začátku. Při každém rozšíření se ptát: jaká je minimální verze této funkce, která přinese hodnotu? Místo komplexního řešení s deseti variantami začít jednoduchou verzí, ověřit, zda ji uživatelé skutečně používají, a teprve pak případně rozšiřovat.
Konkrétní technikou je také časové ohraničení. Stanovit termín, do kterého se produkt nebo verze musí dodat, a držet se ho i za cenu vypuštění některých funkcí. Když je deadline pevný, tým je nucen prioritizovat. Bez deadline se seznam funkcí nafukuje donekonečna.
V komunikaci se zákazníky platí, že ne každý požadavek je potřeba splnit. Zákazníci často žádají konkrétní řešení, ale skutečná potřeba může být jiná. Místo slepého přidávání požadovaných funkcí se vyplatí pochopit, jaký problém zákazník řeší, a hledat, zda neexistuje jednodušší cesta.
Varovným signálem je, když se termín dokončení opakovaně posouvá kvůli „ještě jedné věci”. Stejně tak když vývojáři tráví většinu času údržbou existujících funkcí místo práce na jádru produktu. Nebo když noví uživatelé potřebují dlouhé školení, aby produkt vůbec pochopili.
Častou chybou je demokratické rozhodování o funkcích – kde každý stakeholder může přidat svůj požadavek a všechny se berou jako rovnocenné. To vede k produktu, který se snaží uspokojit všechny a nakonec neuspokojí nikoho pořádně. Rozhodování o scope produktu by mělo být v rukou lidí odpovědných za produktovou strategii.
Další chybou je podceňování nákladů na údržbu. Přidat funkci je jednorázový náklad. Udržovat ji, opravovat bugy, aktualizovat při změnách platformy – to jsou náklady trvalé. Každá funkce, která zůstane v produktu, je závazek do budoucna.
Feature creep je plíživé rozšiřování funkcí, které vede ke složitým, opožděným a předraženým produktům. Obranou je jasný scope, disciplinovaná prioritizace a schopnost říkat ne. Lepší je jednoduchý produkt, který dobře řeší jeden problém, než komplexní systém, ve kterém se nikdo nevyzná.
« Zpátky na Slovník pojmůObjevili jste v článku nepřesnosti, nebo byste ho naopak chtěli doplnit? Napište mi!