Resilience je schopnost firmy nebo jednotlivce odolávat nepříznivým událostem, přizpůsobovat se změnám a zotavovat se z krizí. V podnikatelském kontextu jde o odolnost byznysu vůči šokům – ať už jde o ekonomické poklesy, ztrátu klíčového zákazníka, výpadek dodavatele, technologické disrupce nebo pandemii. Resilientní firma dokáže absorvovat nárazy a pokračovat v činnosti, zatímco méně odolná firma se pod tlakem zhroutí.
Většina manažerského myšlení se zaměřuje na efektivitu a optimalizaci. Firmy zeštíhlují procesy, minimalizují zásoby, centralizují funkce a eliminují redundance. V klidných časech to přináší lepší marže a konkurenceschopnost. Problém nastává, když přijde šok – a šoky přicházejí vždy.
Optimalizovaný systém je křehký. Just-in-time zásobování funguje skvěle, dokud se nepřeruší dodavatelský řetězec. Jediný klíčový dodavatel šetří náklady na vztahy, dokud nezkrachuje. Minimální hotovostní rezervy maximalizují výnosnost kapitálu, dokud nepřijde krize likvidity. COVID-19 brutálně odhalil křehkost mnoha zdánlivě úspěšných byznys modelů.
Resilience je pojistka proti neznámému. Nevíte, jaký šok přijde, kdy přijde ani jak bude vypadat. Nemůžete se připravit na konkrétní scénář. Můžete ale budovat obecnou odolnost, která vám dá čas a prostor reagovat na cokoli.
Finanční rezervy jsou základem resilience. Hotovost v bance není jen nečinný kapitál – je to strategická rezerva pro přežití krize. Pravidlo tří až šesti měsíců provozních nákladů v rezervě se během pandemie ukázalo jako minimální. Některé firmy drží i více, zejména v cyklických odvětvích. Nízké zadlužení dává flexibilitu v těžkých časech, kdy úvěry nejsou dostupné nebo jsou drahé.
Diverzifikace snižuje závislost na jednom zdroji příjmů, zákazníkovi, dodavateli nebo trhu. Pokud 50 % tržeb pochází od jednoho zákazníka, jeho odchod je existenční hrozba. Pokud jeden dodavatel zajišťuje kritickou komponentu, jeho výpadek zastaví výrobu. Diverzifikace má své náklady – více vztahů, menší úspory z rozsahu – ale snižuje riziko katastrofického selhání.
Flexibilní nákladová struktura umožňuje rychle reagovat na pokles příjmů. Variabilní náklady jsou bezpečnější než fixní. Outsourcing některých funkcí místo interních týmů, krátkodobé pronájmy místo vlastnictví nemovitostí, cloudové služby místo vlastní infrastruktury – to vše zvyšuje schopnost přizpůsobit náklady situaci.
Redundance v kritických funkcích zajišťuje kontinuitu i při výpadku. Záložní dodavatelé, křížově vyškolení zaměstnanci, dokumentované procesy, zálohy dat a systémů. Redundance stojí peníze a zdánlivě porušuje princip efektivity. Je to ale vědomá investice do odolnosti.
Silné vztahy s klíčovými partnery – zákazníky, dodavateli, bankami – poskytují oporu v krizi. Banka, která vás zná a důvěřuje vám, spíše prodlouží úvěr. Zákazník s dlouhodobým vztahem spíše počká na vyřešení problému. Dodavatel s dobrými zkušenostmi spíše vyjde vstříc s platebními podmínkami. Tyto vztahy se budují v dobrých časech a zúročují v těžkých.
Kultura adaptability znamená, že lidé jsou zvyklí na změny a dokáží rychle reagovat. Firmy s rigidní kulturou a odporem ke změnám se v krizi paralyzují. Firmy, které průběžně experimentují, učí se a přizpůsobují, zvládnou krizi jako další změnu, na kterou je třeba reagovat.
Resilience má své náklady. Finanční rezervy mají alternativní náklady – mohly by být investovány do růstu. Diverzifikace znamená menší specializaci a úspory z rozsahu. Redundance je ze své podstaty neefektivní. Firma musí najít rovnováhu mezi odolností a výkonností podle své rizikové tolerance a kontextu.
Přehnaná opatrnost může být sama o sobě rizikem. Firma, která se příliš bojí šoků, může propásnout příležitosti, které využijí odvážnější konkurenti. Resilience není cíl – je to prostředek k dlouhodobému přežití a úspěchu.
Některé šoky jsou tak velké, že žádná přiměřená příprava nestačí. Resilience zvyšuje pravděpodobnost přežití, ale negarantuje ho. Stejně tak vysoká resilience nepomůže firmě se špatným produktem nebo chybnou strategií – umožní jí jen déle přežívat se špatným byznys modelem.
Budování resilience po krizi je pozdě. Finanční rezervy je třeba vytvořit v dobrých časech, ne během krize. Vztahy s alternativními dodavateli je třeba navázat předem, ne když primární dodavatel právě zkrachoval. Resilience vyžaduje dlouhodobé myšlení a ochotu investovat do něčeho, co možná nikdy nevyužijete.
Resilience je schopnost přestát šoky a pokračovat v činnosti. Vyžaduje finanční rezervy, diverzifikaci, flexibilitu a silné vztahy. Má své náklady, které je třeba vážit proti rizikům. V nejistém světě je ale odolnost předpokladem dlouhodobého úspěchu – firma, která nepřežije krizi, nemá šanci využít příležitosti, které přijdou po ní.
« Zpátky na Slovník pojmůObjevili jste v článku nepřesnosti, nebo byste ho naopak chtěli doplnit? Napište mi!