Burza je organizovaný trh, kde se podle stanovených pravidel obchoduje s cennými papíry, komoditami nebo deriváty. Funguje jako místo, kde se setkává nabídka a poptávka – prodávající hledají kupce pro svá aktiva a kupující hledají prodávající. Burza zajišťuje transparentnost cen, standardizaci obchodů a vyrovnání transakcí.
Historicky byly burzy fyzická místa, kde se obchodníci setkávali a uzavírali obchody. Dnes jsou téměř výhradně elektronické – obchody probíhají přes počítačové systémy, které párují nabídky a poptávky v milisekundách. Fyzické burzovní parkety existují spíše jako symbolická místa pro média než jako centra obchodování.
Akciové burzy jsou nejznámějším typem. Obchodují se na nich akcie veřejně obchodovaných společností. Největší světové burzy jsou New York Stock Exchange (NYSE) a NASDAQ v USA, London Stock Exchange v Británii nebo Deutsche Börse v Německu. V Česku funguje Burza cenných papírů Praha (BCPP), která je však v mezinárodním srovnání malá.
Komoditní burzy zprostředkovávají obchody s fyzickými surovinami – ropou, zlatem, obilím, kávou a dalšími komoditami. Většina obchodů probíhá formou futures kontraktů – dohod o budoucí dodávce za předem stanovenou cenu. Pro běžného podnikatele jsou komoditní burzy relevantní především jako zdroj informací o cenách surovin.
Derivátové burzy obchodují s finančními nástroji odvozenými od podkladových aktiv – opce, futures, swapy. Tyto nástroje slouží k zajištění rizik nebo ke spekulaci. Pro většinu malých a středních podnikatelů jsou příliš komplexní a rizikové.
Měnové trhy (forex) nejsou klasickými burzami v pravém slova smyslu – jde o decentralizovaný mezibankovní trh, kde se obchoduje s měnami. Pro firmy s mezinárodními transakcemi je kurzové riziko reálné a forwardové kontrakty na zajištění kurzu mohou dávat smysl.
Nejčastější interakce podnikatele s burzou je investování volných prostředků do akcií nebo ETF fondů. Nepotřebujete přímý přístup na burzu – obchodujete přes brokera, který vaše příkazy zadává do burzovního systému. Výběr brokera závisí na objemu obchodů, preferovaných trzích a požadovaných službách.
Pro nákup akcií na české burze stačí účet u většiny českých bank nebo brokerů jako Fio nebo Patria. Pro zahraniční trhy jsou oblíbené platformy Interactive Brokers, Degiro nebo Trading 212. Poplatky se výrazně liší – od jednotek korun po procenta z objemu – a u aktivnějšího obchodování představují zásadní rozdíl ve výnosech.
Burzovní příkazy mají různé typy. Market order znamená nákup nebo prodej za aktuální tržní cenu – rychlé, ale bez kontroly nad přesnou cenou. Limit order specifikuje maximální (při nákupu) nebo minimální (při prodeji) cenu – obchod se provede jen při dosažení této ceny. Pro běžné investování jsou limit ordery bezpečnější.
Burzovní indexy jako PX (Česko), DAX (Německo), S&P 500 (USA) nebo MSCI World měří výkonnost skupiny akcií a slouží jako benchmarky pro porovnání investičních výsledků. Indexové ETF fondy, které kopírují tyto indexy, jsou populární nástroj pro pasivní investování.
Vstup vlastní firmy na burzu (IPO) je cílem jen pro malou část firem. Vyžaduje značnou velikost, transparentnost, připravenost na regulatorní požadavky a náklady spojené s kotací. Většina českých firem tuto cestu nevolí – alternativou je prodej strategickému investorovi nebo private equity fondu.
Pro firmy obchodující s komoditami může být zajištění na komoditních burzách relevantní. Producent obilí může prodat futures kontrakt a zajistit si tak cenu úrody před sklizní. Zpracovatel může naopak nakoupit futures a zajistit si cenu vstupu. Tyto strategie vyžadují znalosti a obvykle spolupráci se specializovaným brokerem.
Burza není kasino, ale někteří k ní tak přistupují. Krátkodobé spekulace, pákové nástroje a snaha časovat trh vedou statisticky k horšímu výsledku než pasivní dlouhodobé investování. Pro většinu podnikatelů je burza nástroj dlouhodobého zhodnocování, ne prostředek k rychlému zbohatnutí.
Volatilita je součástí burzovního investování. Ceny akcií mohou v krátkodobém horizontu výrazně kolísat – poklesy o 20–30 % během krizí nejsou výjimečné. Investujte pouze prostředky, které nebudete potřebovat minimálně pět až deset let, a neprodávejte v panice během propadů.
Poplatky a daně snižují čistý výnos. Transakční poplatky, poplatky za správu fondů, daně z dividend a kapitálových výnosů – to vše ukrajuje z výsledku. Optimalizace nákladové struktury investování má smysl, zejména při menších částkách.
Informační asymetrie je realitou. Profesionální investoři mají přístup k lepším informacím a analytickým nástrojům než drobní investoři. Snažit se je přechytračit výběrem jednotlivých akcií je obtížné. Proto indexové investování, které nedělá aktivní sázky, často vychází lépe.
Burza je infrastruktura, která umožňuje efektivní obchodování s finančními aktivy. Pro podnikatele je relevantní především jako místo pro investování volných prostředků. Přistupujte k ní s dlouhodobým horizontem, diverzifikujte, minimalizujte náklady a nenechte se strhnout krátkodobými výkyvy. Burza odměňuje trpělivost, ne aktivitu.
« Zpátky na Slovník pojmůObjevili jste v článku nepřesnosti, nebo byste ho naopak chtěli doplnit? Napište mi!