Cenný papír je dokument nebo elektronický záznam, který představuje určité právo – vlastnické, dlužnické nebo jiné – a lze ho převádět na jiné osoby. Akcie, dluhopisy, směnky, šeky nebo podílové listy jsou běžnými příklady cenných papírů. Jejich hodnota je odvozena od práv, která ztělesňují, a od důvěry v jejich emitenta.
Majetkové cenné papíry představují podíl na vlastnictví. Akcie je typickým příkladem – držitel akcie vlastní část společnosti, má právo na podíl na zisku (dividendu) a obvykle i hlasovací právo. Podílové listy investičních fondů představují podíl na majetku fondu. Hodnota majetkových cenných papírů kolísá podle výkonnosti podkladové společnosti nebo aktiv.
Dluhové cenné papíry představují závazek emitenta vyplatit držiteli určitou částku. Dluhopis zavazuje emitenta k pravidelným úrokovým platbám a vrácení jistiny při splatnosti. Směnka je příslibem zaplatit konkrétní částku v konkrétní den. Držitel dluhového cenného papíru je věřitelem, ne vlastníkem emitenta.
Derivátové cenné papíry odvozují hodnotu od jiného podkladového aktiva. Opce dává právo (ne povinnost) koupit nebo prodat aktivum za předem stanovenou cenu. Futures je závazek tak učinit. Warranty jsou opce vydané společností na vlastní akcie. Deriváty slouží k zajištění rizik nebo ke spekulaci.
Forma cenných papírů se historicky měnila. Listinné cenné papíry existují jako fyzické dokumenty – papírové akcie nebo dluhopisy. Dnes převažují zaknihované cenné papíry, které existují pouze jako záznamy v elektronické evidenci (v Česku Centrální depozitář cenných papírů). Zaknihovaná forma je bezpečnější, levnější na správu a usnadňuje obchodování.
Emise cenných papírů je způsob, jak firma získá kapitál. Vydání akcií přináší vlastní kapitál bez povinnosti splácení, ale ředí podíly stávajících vlastníků. Vydání dluhopisů přináší cizí kapitál s povinností splácení a úroků, ale zachovává vlastnickou strukturu. Volba mezi těmito cestami závisí na situaci firmy, nákladech kapitálu a preferencích vlastníků.
Investice do cenných papírů je způsob zhodnocení volných prostředků. Akcie nabízejí potenciálně vyšší výnos s vyšším rizikem. Dluhopisy poskytují stabilnější, ale obvykle nižší výnos. Diverzifikované portfolio kombinuje různé typy cenných papírů podle rizikového profilu investora.
Cenné papíry jako zajištění lze použít při získávání úvěru. Banka může přijmout akcie nebo dluhopisy jako zástavu pro půjčku. Hodnota zajištění závisí na likviditě a volatilitě daných cenných papírů – státní dluhopisy jsou lepší zástavou než akcie malé firmy.
Směnky a šeky jsou platební nástroje stále používané v obchodním styku. Směnka vlastní je příslibem výstavce zaplatit, směnka cizí je příkazem třetí osobě, aby zaplatila. Směnky mají výhodu jednodušího vymáhání – směnečný platební rozkaz lze získat rychleji než běžný rozsudek. Šek je příkaz bance vyplatit částku z účtu výstavce.
Převoditelnost cenných papírů závisí na jejich typu. Cenné papíry na doručitele (majitele) se převádějí pouhým předáním. Cenné papíry na řad se převádějí rubopisem (endorsementem). Cenné papíry na jméno vyžadují cesní smlouvu a zápis změny vlastníka. Zaknihované cenné papíry se převádějí zápisem v evidenci.
Emise cenných papírů veřejnosti podléhá regulaci. V Česku dozoruje Česká národní banka. Veřejná nabídka cenných papírů vyžaduje schválení prospektu – dokumentu obsahujícího veškeré informace potřebné pro investiční rozhodnutí. Existují výjimky pro menší emise nebo nabídky kvalifikovaným investorům.
Obchodování s cennými papíry na regulovaném trhu (burze) poskytuje vyšší ochranu – standardizované podmínky, transparentní ceny, garanci vypořádání. Mimoburzovní obchody (OTC) jsou flexibilnější, ale rizikovější.
Insider trading (obchodování na základě neveřejných informací) a manipulace trhu jsou nelegální. Osoby s přístupem k důvěrným informacím o emitentech nesmějí tyto informace využít k obchodování nebo je sdělovat třetím osobám. Porušení může vést k trestnímu stíhání.
Daňový režim cenných papírů se liší podle typu a doby držení. V Česku jsou dividendy zdaněny srážkovou daní 15 %. Kapitálové zisky z prodeje akcií jsou osvobozeny po třech letech držení (pro fyzické osoby). Úroky z dluhopisů podléhají také srážkové dani. Konkrétní režim závisí na detailech situace a aktuální legislativě.
Kreditní riziko u dluhových cenných papírů je možnost, že emitent nezaplatí. U státních dluhopisů vyspělých zemí je minimální, u korporátních dluhopisů reálné. Hodnocení bonity pomáhá, ale není zárukou – ratingové agentury se také mýlí.
Tržní riziko postihuje všechny cenné papíry. Ceny kolísají podle nabídky a poptávky, ekonomických podmínek, úrokových sazeb a dalších faktorů. Diverzifikace snižuje specifické riziko jednotlivých emitentů, ale ne riziko tržní.
Likvidní riziko znamená, že cenný papír nemusí být snadné prodat za rozumnou cenu. U velkých emisí obchodovaných na burze je likvidita vysoká. U menších emisí nebo neobchodovaných cenných papírů můžete čekat týdny na kupce nebo akceptovat výraznou slevu.
Cenné papíry jsou základním stavebním kamenem kapitálových trhů. Pro podnikatele představují jak možnost získat kapitál emisí, tak příležitost investovat volné prostředky. Rozumějte typům cenných papírů, jejich právům a rizikům. A vždy zvažte, zda je konkrétní cenný papír vhodný pro vaši situaci a cíle.
« Zpátky na Slovník pojmůObjevili jste v článku nepřesnosti, nebo byste ho naopak chtěli doplnit? Napište mi!