ESG je zkratka pro Environmental, Social and Governance – tedy environmentální, sociální a správní kritéria, podle kterých se hodnotí udržitelnost a etický dopad podnikání. Nejde o certifikaci ani normu, ale o rámec, který pomáhá investorům, partnerům i zákazníkům posoudit, jak firma přistupuje k životnímu prostředí, zaměstnancům a transparentnímu řízení.
Koncept ESG vznikl primárně ve světě investic. Velcí institucionální investoři začali v posledních dvou dekádách vyžadovat, aby firmy, do kterých vkládají kapitál, prokazovaly odpovědný přístup k životnímu prostředí, férovému zacházení se zaměstnanci a průhlednému vedení společnosti. Co začalo jako dobrovolná iniciativa, se postupně přesouvá do regulatorní roviny – zejména v Evropské unii, kde legislativa kolem ESG reportingu výrazně sílí.
Pro českého podnikatele to znamená, že ESG už není jen téma pro nadnárodní korporace. Pokud firma dodává do větších řetězců, spolupracuje se zahraničními partnery nebo uvažuje o externím financování, velmi pravděpodobně narazí na požadavky spojené s ESG. Banky začínají zohledňovat ESG skóre při posuzování úvěrů, odběratelé požadují informace o uhlíkové stopě a potenciální investoři se ptají na governance struktury. Ignorovat tento trend znamená riskovat ztrátu obchodních příležitostí.
Prvním krokem není okamžité psaní rozsáhlých reportů, ale zmapování současného stavu. Podnikatel by měl vědět, jaká je spotřeba energií ve firmě, jaké odpady produkuje, jak vypadá fluktuace zaměstnanců a zda existují jasná pravidla pro rozhodování na úrovni vedení. Tato data často už ve firmě existují – jen nejsou systematicky sbírána a vyhodnocována.
Environmentální pilíř (E) zahrnuje věci jako spotřebu elektřiny, vody, nakládání s odpady, emise CO2 nebo používání recyklovaných materiálů. Pro menší firmy to může začít jednoduše – třeba přechodem na zelenou energii, optimalizací logistiky nebo snížením jednorázových obalů. Důležité je mít měřitelná data, ne pouze obecné proklamace o tom, že firma „myslí na přírodu”.
Sociální pilíř (S) se týká vztahu k zaměstnancům, dodavatelům a komunitě. Spadá sem férové odměňování, bezpečnost práce, diverzita, ale i to, jak firma přistupuje k dodavatelskému řetězci. Pokud podnikatel zaměstnává lidi na dohody bez jakýchkoli benefitů, zatímco mluví o rodinné firemní kultuře, vytváří rozpor, který může poškodit reputaci i při běžném novinářském dotazu.
Governance (G) znamená způsob řízení firmy. Jde o transparentnost rozhodování, oddělení vlastnictví od managementu, protikorupční opatření nebo ochranu dat. U menších firem to může vypadat jako jasně definované pravomoci, zdokumentované interní procesy nebo pravidelné reportování vlastníkům, pokud se přímo nepodílejí na řízení.
V praxi se ESG promítá do několika konkrétních situací. Při vyjednávání s bankou o provozním úvěru se podnikatel může setkat s dotazníkem na ESG faktory – a lepší skóre může znamenat výhodnější podmínky. Při tendru pro velkého odběratele bývá ESG součástí hodnoticích kritérií. Při hledání investora, zejména ze západní Evropy, je ESG prakticky povinnou součástí due diligence.
Zavádění ESG do firmy by mělo být graduální. Rozumný postup je začít identifikací oblastí, kde firma již dnes funguje dobře, a tyto věci zdokumentovat. Poté určit jednu nebo dvě oblasti ke zlepšení, stanovit měřitelné cíle a začít sbírat data. Teprve když má firma přehled o své situaci, dává smysl uvažovat o formálním ESG reportu nebo certifikaci.
Největší chybou je přistupovat k ESG jako k marketingovému cvičení. Firmy, které publikují lesklé reporty plné obecných frází bez konkrétních čísel, riskují obvinění z greenwashingu – tedy klamavé prezentace ekologické odpovědnosti. To může poškodit reputaci více než absence jakéhokoli ESG reportu.
Další častou chybou je snaha řešit všechno najednou. ESG je široký rámec a pokoušet se za rok transformovat celou firmu obvykle vede k povrchním změnám bez reálného dopadu. Lepší je vybrat priority podle toho, co je pro konkrétní obor a obchodní model nejrelevantnější.
ESG také není univerzálně nutné. Pokud podnikatel provozuje lokální službu bez ambicí expandovat, nepotřebuje externí financování a jeho zákazníci ESG aktivně nevyžadují, může být investice do formálního ESG reportingu neefektivní. To neznamená ignorovat odpovědné podnikání – ale formalizace má smysl tam, kde přináší konkrétní obchodní výhodu.
ESG je rámec hodnotící přístup firmy k životnímu prostředí, lidem a transparentnímu řízení. Pro podnikatele nabývá na důležitosti při jednání s bankami, investory a většími obchodními partnery. Klíčem je začít sběrem dat a postupným zlepšováním konkrétních oblastí – nikoli marketingovými proklamacemi bez obsahu.
« Zpátky na Slovník pojmůObjevili jste v článku nepřesnosti, nebo byste ho naopak chtěli doplnit? Napište mi!