Swap je finanční derivát, při kterém si dvě strany vymění budoucí peněžní toky podle předem dohodnutých podmínek. Nejčastěji jde o výměnu úrokových plateb nebo měn. Swapy slouží především k zajištění proti riziku, ale mohou být využity i ke spekulaci nebo optimalizaci nákladů financování.
Finanční trhy jsou plné nejistoty. Úrokové sazby se mění, měnové kurzy kolísají a firmy potřebují nástroje, jak tato rizika řídit. Swap vznikl jako odpověď na tuto potřebu – umožňuje přenést riziko na protistranu, která je ochotná ho převzít, často proto, že má opačnou expozici nebo jiný pohled na budoucí vývoj.
Představme si firmu, která má úvěr s pohyblivou úrokovou sazbou. Když sazby rostou, rostou i její náklady na splácení. Pokud chce firma získat jistotu fixních nákladů, může uzavřít úrokový swap – dohodne se s bankou, že bude platit fixní sazbu a banka jí bude hradit pohyblivou. Výsledkem je, že firma má de facto fixní úvěr, aniž by musela refinancovat původní půjčku.
Pro podnikatele jsou swapy relevantní především v kontextu většího financování. Malá firma s úvěrem na pár milionů korun swap obvykle neřeší – transakční náklady by byly neúměrné. Ale středně velká firma s úvěrem v desítkách milionů už může mít důvod zajistit se proti růstu sazeb, zejména pokud má napjaté marže a nemůže si dovolit překvapení.
Nejběžnějším typem je úrokový swap, konkrétně výměna pohyblivé sazby za fixní. Firma a banka se dohodnou na nominální částce – takzvaném notionalu – která slouží jako základ pro výpočet plateb. Samotný notional si strany nevyměňují, pouze počítají z něj úroky. Pokud je notional sto milionů korun a firma platí fixní sazbu čtyři procenta, hradí bance čtyři miliony ročně. Banka naopak platí firmě pohyblivou sazbu, například PRIBOR plus marže.
V praxi se obvykle vyrovnává jen rozdíl mezi platbami. Pokud má firma platit čtyři miliony a banka tři a půl milionu, firma převede bance půl milionu. Toto zjednodušení snižuje transakční náklady a kreditní riziko.
Měnový swap funguje podobně, ale místo úrokových sazeb jde o výměnu peněžních toků v různých měnách. Česká firma, která má příjmy v eurech a náklady v korunách, může měnovým swapem zajistit kurz na delší období. Získá tak předvídatelnost, což je cenné zejména při plánování investic nebo sestavování rozpočtu.
Při rozhodování o swapu podnikatel zvažuje několik faktorů. Prvním je aktuální tržní situace – jsou sazby historicky nízko a očekává se růst? Pak dává smysl zajistit si fixní sazbu. Druhým faktorem je vlastní riziková kapacita – jak moc by firmě uškodil nečekaný růst sazeb? Třetím jsou náklady swapu – banky si účtují marži a spread mezi nabídkovou a poptávkovou cenou.
Uzavření swapu obvykle probíhá přes banku, která firmě poskytuje i úvěr. Banka posoudí bonitu klienta a může požadovat zajištění nebo limit na derivátové obchody. Pro firmu je důležité rozumět dokumentaci – swapy se řídí standardizovanými rámcovými smlouvami ISDA, které obsahují ustanovení o ukončení, zajištění a řešení sporů.
Účetní zachycení swapů může být komplikované. Pokud firma používá zajišťovací účetnictví, může změny hodnoty swapu účtovat do vlastního kapitálu a vyhladit tak dopad na výsledek hospodaření. Bez zajišťovacího účetnictví se změny hodnoty promítají přímo do výnosů nebo nákladů, což může způsobit volatilitu výsledků. Před uzavřením swapu je vhodné konzultovat účetní dopady s auditorem.
Swap není bezplatné pojištění. Když firma uzavře swap na fixní sazbu a trh se pohne opačně – sazby klesnou – firma platí víc, než by platila bez zajištění. To není selhání swapu, ale jeho přirozená vlastnost. Zajištění znamená vzdát se potenciálního zisku výměnou za jistotu. Pokud podnikatel spekuluje na směr sazeb místo zajištění expozice, swap se stává hazardem.
Dalším rizikem je předčasné ukončení. Pokud firma splatí úvěr dříve a swap už nepotřebuje, musí ho uzavřít za tržní cenu. Ta může být záporná – firma doplácí bance. Při plánování swapu je proto důležité sladit jeho splatnost s horizontem financování.
Pro malé firmy swapy většinou nedávají smysl. Minimální objemy, které banky požadují, začínají v desítkách milionů korun. Pod touto hranicí jsou transakční náklady příliš vysoké a lepší strategií bývá jednoduše sjednat fixní úvěr od začátku nebo akceptovat riziko pohyblivé sazby.
Swapy jsou nástroj pro řízení finančních rizik, zejména úrokových a měnových. Hodí se pro větší firmy s významnou expozicí a potřebou předvídatelných nákladů. Před uzavřením swapu je nezbytné porozumět jeho mechanice, nákladům i účetním dopadům – a mít jasno v tom, zda jde o zajištění, nebo spekulaci.
« Zpátky na Slovník pojmůObjevili jste v článku nepřesnosti, nebo byste ho naopak chtěli doplnit? Napište mi!